Seminář Intensive Skills (Intensive Skills Class, ISC) - co nám dal a vzal

Že se bude pořádat podobná akce, se vědělo již vloni touto dobou. Kdy, kde, proč, s kým a za kolik - to už bylo něco jiného. Komunikovat se zámořím je někdy stále na úrovni telegrafu, takže spoustu otázek zůstávalo až do poslední chvíle nezodpovězeno. Co jsme ale věděli všichni určitě, bylo, že se moc těšíme :-)

Množství nadšených emailů a telefonátů z řad příznivců našeho záměru nám dodávalo odvahu a chuť jít stále kupředu, a to i přes překážky, kterými nás strejda osud testoval, jestli to myslíme s ISC, ba i s celým sdružením vážně. Komplikace s ubytováním? Hračka. Rozkopaná D1? Pohodička. Napružený personál v hotelu? No problemo. Neboť když nás drží dobrá nálada a neklesáme na duchu, vše se přeci nakonec zdaří.

Za zvuků klimatizace, která nás měla nemilosrdně mrazit, jsme se počali usazovat první den v půl desáté dopoledne. Někteří vypadali, že nocovali na oné dálnici, jiní zase čerstvoučce jako z chlaďáku. Nakonec jsme tu všichni za stejným účelem, takže ono se to přeci vytříbí. Vidím spoustu neznámých tváří a jen pár známých. Mám je oslovovat a ptát se na jméno, abych si je mohla odškrtnout? Hm, toť otázka pro malého záškodníka v mém nitru. "Neblbni, oni přijdou sami. Nebudeš je otravovat hned ze začátku kurzu, ne?" Neblbni, neotravuješ je přeci s O2 na chodníku, děláš jen svojí práci, napadne mě v zápětí :-D Nenápadně zadržím dech a zeptám se prvního. "Dobrý den, vítám Vás tu. Povíte mi jméno, ať si Vás můžu odškrtnout?" "Dobrý den, Vy musíte být paní Karolínka! Já jsem Kvetoňová." He, bylo to tak těžký? ;-) S každým dalším míň.

Byla to legrace pozorovat vlastní mizející přesvědčení, protože o tom hlavně kurz byl. Zbavit se starého, co nás drží zpět a ztěžuje nám postup kupředu. Kupříkladu hned ze začátku jsem se musela sama sobě smát. Jak je mým dobrým zvykem, vše si velmi pečlivě naplánuji. A kdo se vyzná alespoň maličko v horoskopech a astrologii, je mu jasné, že coby Blíženci je mi to asi stejně platné, jako když to neudělám :-D Tentokrát šlo o ranní sprchování. Večer už se mi nechtělo, byla jsem unavená z cesty (šest a půl hodiny jsem z Plzně do Brna opravdu ještě nejela), takže jsem si řekla, že to nechám na ráno. Ráno jsem byla ještě unavenější než večer, takže jsem to - co? No, logicky nechala být. Přeci to není ještě tak hrozné. Kolem desáté se posadíme všichni poprvé na vybraná místa v lavicích a čekáme, až se začne. V tom se ke mně otočí Eva, sedící přede mnou. "Ty, Karolíno, koupeš se ráda?" Sakra, asi jsem si tu sprchu měla fakt dát... Tak jo, nebudu se schovávat a postavím se očividnému. "Ale jo, nicméně dneska jsem to už nestihla." Eva na mě chvilku kouká a pak se začne smát. "Ale ne, já jen, že jsem ti přivezla na uvítanou moje domácí mejdlíčka." No řekněte, nejsem já trubka? Alébrž, jak říká moje kamarádka - "roura"? :-D Příklad toho, jak mě moje vlastní přesvědčení donutilo vnímat situaci, která byla úplně jiná... 

Kurz se obecně velmi podařil. Nenechali jsme se rozptýlit až na vzácné vyjímky neochotným personálem hotelu. Jak Lukáš ke konci pronesl: "Aspoň už víme, kde to příště pořádat nebudem." A má recht.

Požádala jsem účastníky, aby dali dohromady pár vět o tom, jak se jim na kurzu líbilo. Napadlo mě, že jim nesepíšu nudné otázky typu: Jak se Vám líbilo na kurzu? Co byste příště zlepšili? Co Vás nejvíc zajímalo? ... Nuda na entou. Místo toho mě napadly lepší: Na co nikdy nezapomeneš? Kdo, koho jsi poznal nově na kurzu, bude mít ve tvém srdci už navždy své místo? Co tě nejvíc překvapilo? A tak :-)

A vzhledem k tomu, že jsme měli tři účastnice anglicky hovořící a česky možná tak pozdrav rozumějící, přeložím vám jejich dojmy. Jinak, jak se dozvíte z Jelenina příspěvku, Lukášovo tlumočení z angličtiny do češtiny všechny velmi dobře bavilo :-)

M.:

" Je to tedy výzva, ale uhlí nemám tak raději píšu. [Narážka na Mílovo: "Psaní je pro mě hrůza, to bych radši složil čtyři metránky uhlí..."] ;-)

Co se týče mne, jsem strašně rozervaná. Makala jsem jako ďas, abych měla veškeré certifikace, aby se stal můj sen, stát se učitelkou SRT.

Po tomto Skill je to úplné rozčarování. Je mi mdlo, cítím úzkosti a deprese, a to vše již trvá dlouho. Minulý rok mi v okoli zemřelo deset lidí, z toho tři tragédie a dvě rodinné.

Nemohla jsem se z toho vůbec dostat a mám bloky vůbec pracovat s klienty. Jaksi to téma smrti mne hodně obcházelo.

Když se rozebiral stav a situace s SRA a Erika říkala o louži, zhrozila jsem se, jak to je silné.

I když jsme tě čistili, neprošla jsi zkouškou, a umřel nám jeden malý ptáček, který byl nemocný, měl bouli na hrudníčku, a když umřel, spadl do koupelničky, ve které byla přesne ta louže vody.

Klienti mne nahání, že je po mém čištění pronásleduje únava, a já si plně uvědomuji, že to je to, co potlačuji, o čem se velmi bojím mluvit.

Strach ze smrti, umírání a hlavně nemocí.Takze mi Skills moc pomáhá otevřít oči, pustit veškeré konflikty a boje a odevzdat se, doslova nechat se vést!

Což je asi to jediné, co mne momentálně zklidňuje - že chci projít Self Mastery i za cenu toho, že se nestanu oficiální učitelka SRT.

Jsem velmi unavená a mám pocit, že po tom posledním zážitku s těma tělama mi bylo tolik uvolněno energií, že mám problémy i někomu zatelefonovat, protože můj mozek prostě nenaskakuje, bolí mne hlava a tak, to jen pozoruji.

Shrnutí za mne je, že to je teda jízda, chci jít dál, ne pro certifikaci, ale pro zvednutí svého vědomí, protože se něco důležitého děje a pokud tomu mohu být nápomocna, je pro mne určitě prospěšné zvednout si vibrace. Takže celým srdcem děkuji, že makáte, že se to stalo a ze udržujete oheň, když se v tom každý z nás plácá :-) "

J.:

" Co se mi líbilo nejvíc, bylo to, jak lektorka vysvětlovala záležitosti SRT hravým způsobem, jako například kratšími hrami. Kupříkladu téma skrytých duší, Tabulky 3: Úrovně vědomí; jak jsme zaseklí na určitých úrovních a jak toto vyčistit.

Také se mi líbily hezké, barevné slidy (prezentace), kde vše kolem témat SRT bylo jasné, organizované a srozumitelné. 

Lukáš Eriku překládal velmi zajímavým způsobem. Opakoval každé její gesto, což byla veliká legrace. 

Studenti byli všichni velmi milí a otevření. Komunikace byla snadná a lehká. Ačkoliv neumím ani slovo česky, necítila jsem nejmenší nepohodlí. Ostatní se snažili zapamatovat pár slov anglicky a rusky, aby se s námi mohli dělit o své dojmy a pocity. Cítila jsem, že jsme v tom všichni spolu a jednotní.

S láskou, Jelena " [přeloženo z AJ]

E.:

" Eriku znám od poslední ISC v Praze, v květnu 2012, obojí se mi líbilo, Erika to dělá fakt dobře, umí. Nelíbila se mi místnost, byla na mě moc těsná, a vadila mi klimatizace. 

Lidé ve skupině byli skvělí, vnímala jsem spoustu talentů a potenciálu. Líbilo se mi naše společné cvičení/ čištění na závěr – cesta po úrovních jednotlivých těl k cíli/ vizi. "

Jo jo, chození po Tabulce 3 nám všem udělilo lekci - že máme bloky i tam, kde bychom je čekali i nečekali a že naše sny si blokujeme my sami. Ale hlavně, že společně dokážeme cokoliv. Někteří se pohybovali po úrovních vědomí s lehkostí lesní víly, jiným si víla přivázala na nohu celou horu. Ale společně jsme to zvládli. Za sebe musím říci, že tato část kurzu se mi zřejmě taktéž líbila nejvíc, protože jsem cítila obrovskou vděčnost a lásku za to, že když se jeden z nás zasekl na určité úrovni, všichni spojili síly a pomohli mu čištěním a podporou jeho překážku zdolat. A na to nikdy nezapomenu já :-)

Takže, už se také těšíte na další akci? :-)

Autor: Karolína