Moje Idea

Ví moje Duše, jak vypadá její Idea Stvoření? A na kolik se jí ve skutečnosti podobá?

Karolína Metzová

Už nějakou dobu se o mne otírala myšlenka, že se mnou něco není v pořádku. Cítí to velké množství lidí ze všech koutů světa, s nimiž jsem v kontaktu. Jedenz nich (většina z vás ho zná) tento stav vtipně formuloval slovy, že “většina lidí běhá po světě jak slepice s useknutou hlavou”, druhý zase, že lidé jsou “zmatení jak lesní včely”. 

V duchovní práci i v životě je vždy co vylepšovat, kam se posouvat a na čem pracovat. Pravděpodobně všichni jsme si prošli fází, kdy v nás tahle představa vyvolávala depresi. Nicméně to by bylo téma na celou knihovnu, dnes jsem po čištění pocítila potřebu podělit se s vámi o svůj objev.

Vše začalo drbáním.

Jak jsem již naznačila, i přes to, že vím, že je stále na čem pracovat a z toho vyplývající období deprese mám již za sebou, již přes dva týdny jsem nosila v nitru tenhle pocit, že něco není, jak má být. Strávila jsem nad tím mnoho soustředěné a intenzivní práce. Popravdě řečeno jsem nikdy nepracovala tak soustavně jako v posledních týdnech. Ale nepodařilo se mi dosáhnout na dno problému, který jsem cítila. Dnes se mi to podařilo.

V rámci intenzivní, byť nedlouhé práce s kyvadlem jsem objevila tenký, a přitom hluboko dosahující, kořen-kořínek, který trápí velké množství duší. Troufám si říct, že to množství může být přímo obrovské.

Pracovala jsem a ve chvíli, kdy jsem začala cítit uspokojení z odvedené práce, vysoukal se zpod gauče náš pejsek. Se psím úsměvem na mě zavrtěl ocasem a lehl si mi do náruče (spíš se po mně láskyplně rozvalil) a podíval se mi do očí s takovou otevřenou upřímností, že mi vhrkly do očí slzy lásky a dojetí. A v právě v jeho bezelstných, upřímných očích jsem náhle uzřela odpověď na svojí nevyřčenou otázku.

“Podobám se Idee svého Stvoření?”

Náhle mi došlo, proč je tolik lidí nešťastných a proč nevědí, kdo jsou. Kdo jsem já. A jak bych to mohla vědět? Jak bych to mohla poznat, i kdybych do toho narazila, byť to přímo hledám? Nevím, jak mě Duch stvořil, s jakým záměrem, úmyslem a představou. To bych pak mohla hledat pěkně dlouho :-)

Zeptala jsem se s pomocí kyvadla Ducha, zda moje Duše zná svou Ideu Stvoření. Odpověď byla 0%. Požádala jsem tedy o trvalé a dokonalé vyčištění a nápravu, včetně všeho, co k tomuto stavu vedlo. To, co jsem cítila poté, může člověk pochopit jen poté, co sám podobné čištění provede :-) Zeptala jsem se znovu, nakolik se své Idee v rámci všech těl a myslí podobám. Výsledek vám radši ani předkládat nebudu :-D I zde doporučuji vlastní zkušenost, ta řekne a hlavně udělá víc než tisíc stran podrobného a barvitého líčení ;-)

V krátkosti se s vámi ovšem podělím o to, že jsem najednou ve věcech, které mě obklopují, spatřila záměr a energii, která byla zapotřebí k tomu, aby byly tak, jak jsou. Viděla jsem, cítila jsem, knihy, skleničky, nábytek, želvárko, květiny atd. v našem obýváku, utvářeném starostlivě podle Feng Shui. Cítila jsem, jak každý můj pohyb a myšlenka, které se zapříčinily o to, že každý předmět leží či stojí na tom a onom místě, byl součástí vesmíru, Ducha a jeho řádu. Že i když jsem to nevěděla, dělala jsem všechno přítomně a s návazností na nebeský řád. Aniž bych to vnímala nebo cítila, byla jsem tam, součástí všeho, ne sama o sobě, ne náhodou, ne jen tak. Ale se vším a při všem.

Přeji vám tedy půvabné bádání, moji milí badatelé. A přeji i vám tento pocit, že jste součástí velké, milující rodiny, která je tu pro vás, i když vy to zrovna nevíte, a vesele se na vás usmívá, i když se právě díváte někam jinam, nebo se nedíváte vůbec. Oni tu s vámi stejně jsou :-)